Novokaledonský obr
Tito obři gekoní říše se vyskytují na hlavním novokaledonském ostrově (Grand Terre) a na okolních ostrůvcích jako Ile de Pins, Moro, Brosse, Nuu Ana, Nuu Ami, Duu Ana, Bayonnaise a Caanawa.
Ještě do nedávna byl tento druh dělen na Rhacodactylus leachianus leachianus (Grand Terre) a Rhacodactylus leachianus henkeli (okolní ostrůvky). Nicméně podle nové systematiky dle Aarona Bauera poddruh henkeli odpadnul a zvířata ze všech výše zmíněných lokalit jsou označována jednotně jako Rhacodactylus leachianus.
Notorický útěkář Kájínek, dvouletý samec z ostrova Nuu Ami, 125 gramů.
Jedná se o pravděpodobně největšího gekona světa, velikostí jej překonával pouze zřejmě vyhynulý Hoplodactylus delacourte z Nového Zélandu (jediný známý exemplář dosahoval velikosti přes 40 cm). Ocas je v poměru k tělu krátký a chápavý, hojně využívaný při lezení po větvích. Končetiny jsou krátké, zakončené prsty se silnými drápy a velmi dobře vyvinutým přísavným aparátem. Hlava je od těla oddělena silným krkem. Oči jsou veliké se štěrbinovou zřítelnicí, která se v noci roztahuje. Tento mohutný gekon má spousty kožních záhybů na břichu, končetinách či na krku. Zbarvení má maskovací účel a napodobuje obvykle kůru stromů, na kterých gekon žije.
V přírodě se během dne skrývají v dutinách stromů a na spodních stranách větví. Bylo pozorováno i příležitostné slunění v polostínu, na přímém slunci byli pozorováni zřídka. Jedná se o noční gekony, kteří zahajují svoji aktivitu v podvečerních hodinách.
Jiný, doposud bezejmenný, samec z ostrova Nuu Ami starý 2,5 roku, 189 gramů.
Věk: Ze studií na ostrově Bayonnaise vyplývá, že průměrný věk leachianů v divočině se pohybuje někde kolem 8 let. Bohužel zatím neexistuje žádná podobná informace o dalších lokálních formách, nicméně lze předpokládat, že jedinci z Grande Terre žijící na větším teritoriu, se mohou dožívat ještě vyššího věku. A v zajetí se při správné péči a výživě pak tento věk může ještě dále výrazně prodloužit. Je znám případ jedince, který byl zakoupen již jako dospělý, a v zajetí se dožil dalších 30 let. Pouze čas ukáže, co v leachianím světě znamená pojem požehnaný věk.
Pohlaví: Rozlišení pohlaví u dospělých jedinců není složité, neboť dospělí samci mají vytvořeny dobře patrné vnější kapsy hemipenisů. U nedospělých jedinců se můžeme pokusit identifikovat pohlaví dle tzv. preanálních/femorálních pórů, které se vyskytují pouze u samců. Jedná se vlastně o několik řad šupin táhnoucích se ve tvaru písmene V od kloaky po vnitřních stranách stehen, v jejichž středu se nachází tmavá až černá tečka. V tomto hledání nám dobře pomůže lupa či fotoaparát a následné zvětšení fotky.
Dobře patrné tmavé tečky uprostřed šupin zvané preanální póry nám napovídají, že se jedná o samce.
Chov: Dospělý pár vyžaduje terárium o rozměrech 80 x 80 x 120 cm se silnými větvemi zabezpečenými proti pohybu, velkými kusy korkové kůry, odolnými rostlinami a popř. dutým kmenem. K dispozici by měla být i dostatečně masívní miska na vodu, rosíme alespoň jednou denně.
Strava: Jedná se o VELKÉ gekony, kteří již od mládí vyžadují správnou a přiměřenou stravu, abychom zamezili růstovým problémům. Žerou cokoliv od cvrčků po šváby, myši od holat po dospělce (přiměřené věku a velikosti jedince), dobře přijímají také náhradní stravu pro gekony (Leapin´ leachies Formulas, Gecko diet, Repashy, Pangea, …). V přírodě loví i menší druhy rodu Rhacodactylus (pagekon řasnatý) a i jiné druhy gekonů jako Eurydactylodes, Hemidactylus, Lepidodactylus, Bavayia a možná i Gerhyra. V sezóně přijímají také hodně ovoce.
A právě roční období hraje nezanedbatelnou roli ve stravování, aktivitě a chování. Přes léto tvoří velkou část jídelníčku dozrávající ovoce. Naopak v zimních měsících, kdy je ovoce vzácné, se živí převážně hmyzem a čímkoliv, co uloví. Je zaznamenán minimálně jeden případ, kdy byly v žaludku zvířete z Grande Terre nalezeny kosti ptáka. Během zimních měsíců aktivita prudce klesá a nižší teploty jsou známkou končící sezóny pro rozmnožování.
Přestože o pár řádků výše tvrdím, že Rhacodactylus leachianus „žere cokoliv“, musím hned jedním dechem doplnit, že se jedná často o extrémně vybíravé a mlsné jedince. V chovu mám zvířata, která žerou sarančata, zatímco jiné jejich soukmenovce nechává tento hmyz naprosto chladnými. Stejně tak švábi. Jedna jediná samička z mé kolekce je miluje, u všech ostatních pobíhají švábi po teráriu, jako by se nechumelilo. O nějakém strachu o život nelze vůbec hovořit. Nebo myší holátka. Myší holátka by byla ideálním zdrojem proteinu pro růst mladých zvířat. No jo! Ale jak to udělat, aby se je naučila mláďata jíst? Z dvaceti mých leachianů jedí „pinkies“ jenom tři. Pokud máte tip jak na to, podělte se s ním, prosím.
Podobně rozporuplné výsledky mám i s krmnými směsmi. Někteří gekoni mají rádi Pangeu, jiní Repashy a toho druhého se prostě nedotknou. Poměrně dobré zkušenosti mám s Pangeou s příchutí vodního melounu, rozpačité zkušenosti mám naopak s Repashy klasické receptury.
Směs Repashy mi gekoni přijímají až po té, když do ní přidám rozmačkaný zralý banán. A tím se elegantně dostávám k tomu, na čem se ale shodnout všichni leachiani zcela jednohlasně. Tím je naprostá závislost na zralých až přezrálých banánech, ty neskonale milují a ne nadarmo se jim anglicky říká „banana junkies“, závisláci na banánech.
Pozn.: v současné době přichází na trh nová krmná směs od renomované americké značky Leapin´ leachies. Tato společnost vlastní jednu z největších kolekcí gekonů Rh. leachianus na světě. Od Franka Fasta získala velké množství FF (field collected), F1 a F2 zvířat a co je ještě cennější, tak je získala s přesnými GPS souřadnicemi míst, kde byla zvířata nalezena a odlovena. Jedná se tedy o skutečná LS (local specific) zvířata. Společnost Leapin´leachies má dlouholeté zkušenosti s péčí o tento druh a na základě těchto zkušeností navrhla vlastní recepturu krmných směsí určených zejména pro Rh. leachianus. Co považuju za výborný nápad je skutečnost, že oproti konkurenci navrhla různé typy receptur pro různá roční období a pro různý stupeň vývoje leachianů (např. speciální směs pro mláďata). Jsem velmi zvědav na výsledky, a jak směsi budou gekoni přijímat. Očekávání jsou velká!
Leachiani výborně přijímají i larvy zavíječe voskového, ty jsou ideální například pro rozkrmování mláďat. Larvy voní medem a voskem, kterým se živí, a díky této vůni se zřejmě stávají pro gekony neodolatelnými. Pokud máte mezi známými včelaře, počastujte ho v sezóně občas návštěvou. Vděční vám budou nejen gekoni, ale i onen včelař brtník, jehož aspoň částečně zbavíte obtížné havěti. Ovšem pozor na následné uskladňování těchto masitých červů. Mají totiž poměrně silná kusadla, jsou schopni se prokousat ledasčím a následně se rozutéct po bytě. Rozutéct a zakuklit, což ocení zejména teraristova manželka, a to i několik měsíců po incidentu, až bude porůznu v ponožkách, tričkách, botách, záchodovém papíru, prostě všude možně nacházet kokony zavíječe. Fakt prdel toto.
Velmi dobré zkušenosti mám i s podáváním menších druhů gekonů. Pokud vám to není proti mysli, velmi doporučuju nabídnout mláďatům třeba partenogenní gekony Lepidodactylus lugubris. Ti bývají poměrně běžně k dostání a leachiani po nich půjdou jako slepice po flusu. Snad je to něco v ještěřím pohybu, nějaký rajc, který kdesi hluboko v leachiání mysli spouští červené tlačítko a musím konstatovat, že alespoň mí gekoni reagují na přítomnost potenciální ještěří oběti v podstatě okamžitě a nekompromisně. Nabídnout můžete třeba i neodinkubovaná mláďata, která uhynula ještě ne vajíčku, případně defektní mláďata. Nic nesmí přijít nazmar.
Mladá rok stará samička Mt. Koghis ze Seippovy linie s typicky popelavým zbarvením u mláďat.
Odchov: Mnoho lidí považuje chov a odchov těchto velkých gekonů za snadný způsob výdělku, ale tak jednoduché to zdaleka není. I když už máte pár leachianů, tak nikde není záruka, že se budou množit. Není to jako u pagekonů řasnatých, že dáte prostě dohromady samce a samici a budete v poklidu čekat na vajíčka.
Leachiani, u nichž plánujeme páření, by měli být nejméně 3 roky staří a měli by mít i potřebnou hmotnost (180g pro GT, 120g pro ostrovní). Pamatujte, že z některých jedinců pár složit prostě NELZE, nikdy nebudou kompatibilní. Je to problém, který se, jak se zdá, vyskytuje spíše u zvířat z Grande Terre, než u ostrovních populace. U nekompatibilních jedinců ponechaných pohromadě dochází k těžkým soubojům končícím nezřídka vážným zraněním či smrtí. Velmi častým typem zranění jsou rány po kousání v oblasti hlavy a krku, nezřídka dochází ke ztrátě ocasu (který regeneruje), dojít může i ke zlomení čelisti nebo dalších kostí v těle. I u páru, který se zdál být doposud harmonizovaný a vycházel spolu dobře, může najednou dojít ke zvratu a zvířata je potřeba neprodleně oddělit dříve než dojte k tragédii. Neustálé sledování spárovaných zvířat je nutnost.
Budoucí pár měl být nejdříve navzájem „představen“ (např. nějakou dobu držen v sklem rozděleném teráriu tak, aby na sebe viděli a měli čas si na sebe zvyknout) a následně pak po seskupení velmi pozorně sledován, jestli se neobjeví nějaké známky šikanování a napadání. Ale ani tato metoda nevede vždy k úspěchu. Stejným způsobem jsem se pokoušel zharmonizovat pár, u něhož se zdálo, že zvířata o sebe přes sklo jeví zájem, leachiani dokonce na dělicím skle i spávali v poloze břicho na břicho. Jaké rozčarování ale přišlo poté, co jsem se pokusil je dát do společného terária. Samička, ač o dost menší, bez přestání napadala samce, útočila na něj, kdykoliv se objevil v dohledu. Nakonec mi nezbylo, než zvířata zase hezky rychle oddělit. Cca po půl roce jsem učinil opakovaný pokus, se stejně mrzkým výsledkem. Nepomohla ani výměna samce za jiného. Tahle holka zatím o žádného ženicha prostě neprojevila zájem.
A i pokud se zdá, že si pár vyhovuje, je třeba jej po nějakou dobu bedlivě sledovat. Mohli byste zaregistrovat známky kousanců či dokonce trhliny v kůži, zejména v okolí hlavy. Mohli byste zaregistrovat, že jedno zvíře z páru spí na zemi, zatímco druhé zabírá nejlepší místo pro spánek (např. dutinu v kmenu). Pokud pak takto šikanované zvíře není včas odděleno, mohlo by dojít k jeho vážnému zranění či úmrtí, ať už od útoků či ze stresu. Některé páry spolu prostě vycházet nebudou. Dokonce i zharmonizovaný pár se může časem změnit na nesnášenlivý. Chovatel by měl být neustále ve střehu. Naopak u dobře zharmonizovaných párů můžete sledovat, že spávají na stejném místě v teráriu těsně poblíž sebe, že okupují stejnou dutinu v korku, prostě že si vyhovují.
Harmonizovaný pár Mt. Koghis ze Seippovy linie odpočívající (spící) bok po boku ve stejném rohu terária. Jedná se o úplně první leachiany, které jsem si pořídil (rok 2013).
Někteří teraristé praktikují i chov v samostatných nádržích a jedince dávají dohromady jen v období rozmnožování. Leachiani, zejména ti z Grande Terre, by neměli být drženi v chovných skupinách (jako např. pagekon řasnatý), neboť tento stav by nevedl k ničemu jinému, než k právě výše zmiňovanému utlačování jedné ze samic druhou. Chovná tria lze údajně praktikovat u ostrovních leachianů, osobní zkušenost s tím nemám, nicméně pokud se budete chtít o něco podobného sami pokoušet, mohu doporučit jen a pouze extrémní bedlivost a časté kontroly mírového stavu v ubikaci.
Samec z ostrova Nuu Ami (2,5 roku, 189 g)
Předpokládejme však, že náš pár spolu vychází a samice je dobře a správně krmena. Stejně jako jiné druhy rodu Rhacodactylus kladou i leachiani obvykle 2 vajíčka, jež mohou být kladena i v rozmezí několika dnů. V teráriu máme připraven box pro snůšku, který musí být dostatečně velký, aby se v něm samice cítila pohodlně. Někteří chovatelé používají velké květináče s dostatečnou vrstvou vlhčeného substrátu. Nezřídka se však stává, že samice tyto připravené nádoby ignoruje a vejce naklade na úplně jiné místo v teráriu, které shledá více sexy. Proto doporučuju v období kladení pravidelně kontrolovat nejen onu připravenou nádobu, ale celé terárium. Překvapení v podobě snůšky na nás totiž může čekat i v tom nejzastrčenějším koutě.
Samice často stráží svá vejce 24-48 hodin a může útočit a kousat, pokud je budeme chtít v tomto období odebrat. Odebraná vejce vložíme do inkubátoru a zacházíme s nimi jako s vejci ostatní druhů roku Rhacodactylus.
Doba inkubace se pohybuje někde mezi 2-6 měsíci. Velkou roli zde sehrává i inkubační teplota a platí, že při nižších inkubačních teplotách se líhne vyšší procento samiček, zatímco u těch vyšších je tomu logicky naopak. Háček tkví v tom, že budeme-li chtít inkubovat hlavně samičky a inkubátor nastavíme na nižší teplotu, prodloužíme tím dobu inkubace až o několik měsíců a úměrně s tím zvýšíme i riziko, že vajíčka nedoinkubujeme do zdárného konce, že se z nějakého důvodu zkazí. Ojedinělá bohužel nejsou úmrtí plně vyvinutých embryí uvnitř vajíček. To je mimochodem jeden z důvodů, proč je cena zvířat zejména z Grande Terre tak vysoká, u některých lokalit přímo astronomická.
Líhnoucí se mládě lokality Mt. Koghis ze Seippovy linie, 150 dnů inkubace.
Mláďata držte v samostatných nádobách vybavených několika větvemi, miskou na vodu a nějakým úkrytem. Jedná se o velmi žravé gekony a z doslechu znám případ, kdy se při držení ve společné nádobě pokusilo jedno mládě sežrat/spolknout druhé. Došlo k udušení napadeného zvířete i útočníka.
Měsíc staré mládě od samce Mt, Koghis s růžovými znaky a samice Typu A (Kaverkin Dark Morph x Lieberman Poindimie), 90 dnů inkubace, 9g živé váhy.
Místo substrátu u mláďat se osvědčila papírová kuchyňská utěrka. Jedná se jednak o praktické a hygienické řešení a také je možno dobře sledovat, jak mládě přijímá a vylučuje potravu, čili zda je po této stránce všechno v pořádku. Krmíme každý den, potravu suplementujeme dostatečným množstvím vitamínů a minerálů, abychom zamezili nežádoucímu výskytu MBD (metabolic bone disease / rachitida).
Mláďata (zleva doprava a pak dolů): Nuu Ami a ještě jednou Nuu Ami, Mt. Koghis Dark Morph, Mt. Koghis pink line
Tipy při manipulaci: Většina mláďat je při první manipulaci velmi plachá, avšak při opakovaném ohleduplném braní do ruky se časem uklidní a přivykne si. Pozor, pokud budete zvíře svírat příliš pevně, tak se vystraší a může kousnout. Umožněte mu, aby si na vás sám přelezl jako na vyhřátou chodící větev. Také se dobře osvědčila technika „z ruky na ruku“ (hand-to-hand technique). Držte gekona na jedné ruce, a jakmile se bude snažit skočit pryč, dejte před něj svoji druhou ruku, čímž mu vytvoříte místo pro přistání. Brzy se takto unaví a uklidní.
Když budete gekona vyjímat z terária, udělejte to rychle, hbitě a zároveň citlivě. Pokud uvidí vaši ruku blížit se pomalu, může při bránění svého teritoria zaútočit a kousnout. Pokud máte agresivnější zvíře, je lepší manipulovat v rukavicích. Jakmile bude z terária venku, obvykle se rychle uklidní i velmi agresivní gekon a dál se nebude pokoušet kousnout. S věkem se většina lokálních forem stává klidnější, neplatí to však pro všechny.
Dvouletý samec Mt. Koghis s růžovými skvrnami (150 g). Takové kontrastní zbarvení bývá k vidění ve večerních hodinách či krátce po porosení terária a ve Photoshopu. Tmavé linie mezi očima by měly naznačovat, že se jedná o Friedelovu linii.
Pět otázek pro Arthura C. Clarka (nebo případně pro Muldera & Scullyovou):
- Proč, když vyměním vodu v misce za novou, je v ní zpravidla do rána nasráno?
- Proč je nasráno i v misce s banánovou kaší?
- Proč, když vyčistím přední skleněná dvířka terária, tak jsou posraná zpravidla ještě tentýž večer?
- Co nám tím gekoni naznačují?
- Jedná se snad nějaké kódované poselství budoucím generacím?
Zdroje:
Překlad a doplnění postřehů: Radek Zábojník