Chovatelé tvrdí, že se setkali s partenogenezí u Rhacodactylus leachianus.
Autor: Eric Syverson
Překlad: Radek Zábojník
Zázračné mládě Jimmyho Anderse
Někdy mezi 28. prosincem 2008 a 4. únorem 2009 se vyklubal z vajíčka malý novokaledonský pagekon obří (Rhacodactylus leachianus henkeli) podobně jako mnoho dalších jeho druhu. Na rozdíl od nich však možná neměl otce. Jimmi Anders, chovatel z Rockportu v Texasu, říká, že jeho matka se nikdy nesetkala se samcem. Věří, že byl svědkem panenského zrození malého leachiana.
Partenogeneze je stav, kdy dochází k vývoji vajíčka bez jeho oplodnění samcem. Ačkoliv se jedná u obratlovců o ojedinělý jev, jsou ho někteří plazi jako tejovití, tejovčíkovití a někteří gekoni schopni. Do roku 2008 však zatím nebyl žádný druh ze skupiny Rhacodactylus zařazován mezi partenogenetické ještěry. Andersovo zázračné mládě Jessie však, jak se zdá, nabízí důkaz, že některé samičky R. Leachianus mají za určitých okolností schopnost produkovat životaschopná vajíčka bez oplodnění.
Narodil se Jessie z neoplozeného vajíčka?
Photo courtesy Jimmy Anders
Počátek
Matku Jessie koupil Andersův přítel Joseph Bowen (rovněž z Rockportu). Mechově zelené mládě s bílými skvrnami dorazilo spolu s jiným mládětem R. leachianus a Bowen je umístil do společné nádrže. Tato mláďata koupil chovatel jako pár, avšak po čase se ukázalo, že se jedná o samičky. Jedno z mláďat však za nějakou dobu nalezl v teráriu zraněné. „Vypadalo to, jako by jej něco pořádně rozsekalo“, řekl. Krátce na to zemřelo. Od té doby žil druhý pagekon obří ve svém království sám.
V listopadu 2006 požádal Bowen Anderse, zda by se o subadultního gekona nemohl postarat. „Doma jsem měl spoustu práce“, říkal, a Anders, který pracuje v obchodě se zvířaty a sám chová další druhy rodu Rhacodactylus, má čas a dostatek zkušeností na to, aby dokázal pomoct. A Anders rád souhlasil, jelikož se po leachianovi sám již nějakou dobu poohlížel. Samičce bylo něco mezi 8 a 9 měsíci a její osamělost měla dále pokračovat. „Nikdy nebyla pohromadě s jiným dospělým pagekonem obřím, neboť jsem si jej nemohl dovolit“, řekl.
Po několika měsících samička začala klást snůšky po dvou vejcích. Dle Anderse se jedno z nich vždy rychle zkazilo, zatímco druhé zůstalo bílé a beze změny. Mnoho chovatelů by neoplozená vajíčka vyhodila, ale on měl trochu jiné plány. „Věděl jsem, že některé druhy plazů jsou schopny partenogeneze, a tak jsem nechal vajíčka líhnout“, řekl. Neměl co ztratit.
Anders umístil nezkažená leachianí vejce do misek s vermikulitem a inkuboval je při pokojové teplotě. Čekal více než 70 dní a poté vajíčka otevřel. Byla však prázdná. Zkoušel to opakovaně. A pak objevil Jessie.
Čekání na zázrak
O několik států severněji jiný chovatel v Macomb County (stát Michigan) čeká také na své „zázračné mládě“. Thomas Favazza chová pár samiček Nuu Ana (R. l. henkeli), které do zimy roku 2008 již snesly několik vajíček s částečně nebo zcela vyvinutými embryi, nikdy se však neobjevilo živé mládě.
Favazza koupil své Nuu Ana od specialisty na leachiany Philippe de Vosjoliho v lednu 2006. Poznámky na krabičkách napovídaly, že se vyklubaly v září 2005 a že byly inkubovány při teplotách vhodných pro vývoj samiček. Gekony umístil do terária. Přestože vlastní i další novokaledonské pagekony obří, nepřišli jeho Nuu Ana nikdy s žádnými do styku, a to ani během čištění a údržby
Tyto samičky kladou vajíčka s vyvíjejícími se embrii, říká jejich vlastník.
Photo courtesy Thomas Favazza.
V únoru 2008 se v teráriu začala objevovat vajíčka. Domníval se, že by se tedy mohlo jednat o samce a samici a vajíčka nechal inkubovat při teplotě 26°C. Většina těchto snůšek byla neoplozená, ale pak se v srpnu 2008 objevila oplozená snůška.
Favazza si zaznamenal svá zjištění. „Jedno vajíčko bylo otevřeno předčasně 22. listopadu 2008 a obsahovalo vyvinuté embryo s částečně vyvinutýma očima a bušícím srdcem mimo tělní dutinu“, napsal. „Další vajíčko bylo ponecháno inkubaci do 8. ledna 2009. Při manuálním otevření tohoto vajíčka bylo nalezeno mrtvé zcela vyvinuté embryo, zemřelo z důvodu vysoké kalcifikace a dalších neurčených příčin“.
Vajíčka nebyla pro Favazzu překvapením, domníval se, že jeho gekoni právě dosahují dospělosti (pagekoni obří dosahují dospělosti v rozmezí 2 až 4 let).
Následně se 17.ledna 2009 objevila v teráriu nová snůška a 3. února 2009 další. To však už vzbudilo Favazzovu zvědavost. „Pokud by vajíčka snášela jenom jedna samička, další snůška by se neobjevila dříve než za pět až sedm týdnů“, řekl. „Tudíž jediná samička nemohla snést obě snůšky“.
Tyto události donutily Favazzu v únoru 2009 kontaktovat de Vosjoliho, aby potvrdil pohlaví nyní již dospělých gekonů. „Po zaslání dvou sad fotografií pre- a postanálních oblastí prohlásil, že se mu obě zvířata jeví jako samičky“, řekl Favazza. Fotky zároveň ukázal chovateli rhacodactylů Mattu Parksovi (Pangea), který řekl, že ač nemá dostatek zkušeností v určování pohlaví u R. Leachianus, tak se i dle jeho názoru jedná o samičky.
K červnu 2009 pagekoni nakladli devět snůšek, každou z nich po dvou vejcích a v pěti vajíčkách se vytvořilo embryo v různém stupni vývoje. Čtyři z nich vyfotografoval a zmrazil pro budoucí zkoumání. Věří, že důkazy, které shromáždil, ukazují, že potomci jsou klony svých matek a jednoho dne by mohly posloužit dalšímu zkoumání. „Doufám, že má studie nám pomůže porozumět komplexnosti leachianů“, uvedl. „Také cítím, že toto by nám mohlo pomoci potvrdit legitimitu tvrzení, že leachiani jsou partenogenní“.
V mezidobí Favazza pokračuje v inkubaci vajíček a doufá, že se mu podaří odinkubovat živého gekona. (Aktualizace: dne 7. července 2009 se objevilo živé mládě. Favazza, chovatel s 25-tiletými zkušenostmi, už nedoufal, že by mohl být svědkem takové ojedinělé události jako partenogeneze, kdy se vajíčko vyvíjí bez oplodnění. Dnes Favazza věří, že právě toho byl svědkem. Někteří další chovatelé a členové vědecké komunity však mají stále pochybnosti, nicméně Favazza si stojí za svým.)
Reakce na podivnost
Anders patrně dobře ví, jaké to je, když se vajíčko vyvíjí nepravděpodobnosti navzdory. V listopadu 2008 snesl mechově zelený novokaledonský pagekon obří v teráriu snůšku podobnou těm předchozím. Jedno vajíčko brzy zplesnivělo, druhé však zůstalo bílé a neporušené. Za pomoci lampy toto vajíčko prosvítil a uviděl malý narůžovělý bod s žilkami. Nechal jej inkubovat a pravidelně kontroloval.
Byla neděle 4. ledna 2009. „Uvědomil jsem si, že jsem vajíčka týden nekontroloval“, uvedl Anders. „Spěchal jsem otevřít kontejner a byl jsem zcela šokován, když jsem uviděl vylíhlé mládě. Nevěřícně jsem kontejner zase zavřel. Nedávno jsem inkuboval Gehyra vorax a myslel jsem, že jsem snad zaměnil vajíčka. Podíval jsem se znovu, a skutečně to byl pagekon obří.“
Matka Jessie.
Photo courtesy Jimmy Anders.
Anders asi měsíc ručně krmil to stěží 5 cm dlouhé mládě dětskou přesnídávkou a instantní stravou pro gekony. Jakmile nabyl pocit, že přežije, pověděl o něm Bowenovi. „Jen na mě nevěřícně zíral“, řekl Anders. Rovněž i Bowen si vzpomíná na to překvapení. „Nemohl jsem mu uvěřit“, řekl.
Ještě koncem února 2009 ohlásil Bowen událost na fóru Repashy Reptiles. Někteří přispěvovatelé se zajímali, zda nebyla samička třeba jen krátce držena ve společnosti samce a Bowen napsal, že si je stoprocentně jist, že nikoliv. Někteří navrhovali DNA analýzu, která by určila, zda jsou zvířata geneticky identická. Nikdo z nich však nezmínil, že by si byl vědom nějakého podobného zdokumentovaného případu partenogeneze u R. leachianus.
Bowen rovněž požádal o názor de Vosjoliho. De Vosjoli, který právě pracoval na knize o leachianech, mu sdělil, že situaci sleduje od té doby, co jej kontaktovali Favazza a Bowen. „Skutečnost, že nejsou k dispozici žádná další hlášení o partenogenezi u leachianů neznamená, že není možná“, řekl, „ačkoliv myslím, že můžeme prohlásit, rozhodně není u tohoto druhu pravidlem.“
Některé nepartenogenetické druhy občas vyprodukují partenogenní jedince, řekl de Vosjoli. Poukázal na studii publikovanou v únoru 2003 v časopise Heredity, aby své stanovisko ilustroval. Článek popisuje případ samice krajty barmské (Python molurus bivittatus) v amsterdamské zoo, která minimálně po dobu pěti let snášela vajíčka s životaschopnými embryi. Po celou dobu byla izolována od samců. Dle této studie genetické testy potvrdily, že se had rozmnožoval partenogeneticky.
Prozatím zůstává de Vosjoli ohledně hlášení Bowena (a Anderse) a Favazzy zdrženlivě optimistický. „Pokud tyto dvě osoby nelžou o historii zvířat, musíme předpokládat, že byly skutečně svědky případů partenogeneze u leachianů“, řekl. „To by mělo být dále ověřeno, jakmile samice snesou další vajíčka, která se případně vylíhnou“.
Věda zasahuje
Vědecká komunita se zřídkakdy spokojí s ojedinělými případy, které za sebou obvykle zanechají příliš mnoho nevysvětleného a nejasného. A ani dokazování partenogeneze není výjimkou, o čemž se Bowen přesvědčil, když zavolal do Texaské univerzity a byl odkázán na profesora biologie Davida Crewse. Ačkoliv nebyl zcela obeznámen s druhem R. leachianus, věnuje se Crews studiu ještěrů více než 30 let.
Dle Crewse existuje pro partenogenezi velmi přesná definice. Aby byla vědecky prokázána a podložena, musela by Jessiena matka snést více životaschopných vajec, Jessie a všechna ostatní mláďata by musely být samice, ty by musely dosáhnout dospělosti a klást další životaschopná vejce, z nichž by se rovněž narodily samičky. „Jedno vajíčko z jednoho ještěra ještě bohužel není důkaz partenogeneze“, řekl.
Jinak řečeno, zdá se, že mládě novokaledonského pakegona obřího známé jako Jessie, nenabízí vědě samo o sobě příliš mnoho. Dle Crewse by genetické testy mláděte mohly eliminovat některé proměnné jako je možnost oplodnění zadrženým spermatem, avšak takové testy jsou často mimo finanční možnosti běžného chovatele.
Dle Crewse by měl Anders větší šanci, pokud by do sebe zapadlo více dílů skládačky. Jessie by musela být samička, musela by být držena v izolaci a snášet vajíčka, která se budou úspěšně vyvíjet. Pokud by následně vylíhnuté mládě byla opět samička, mohl by Anders zaslat vzorek krve na genetickou analýzu. Až tehdy by mohla být potvrzena partenogeneze, dodal Crews.
A stejně jako Vosjoli si i Crews ponechává tuto možnost otevřenou. Řekl, že nedostatek zdokumentovaných případů partenogeneze u druhů ještěrů jako je Rhacodactylus leachianus neznamená, že se nevyskytuje. „Je třeba mít otevřenou hlavu“.
A co dál
Od doby, kdy mechově zelená samička v Andersově péči snesla vajíčko, z něhož se vyklubal Jessie, snesla další čtyři snůšky po dvou vajíčkách. Jedno z nich