Rubriky
Mniarogekko chahoua

Asistovaný „porod“

u mláďat pagekona lišejníkového (Mniarogekko chahoua)

Rok 2014, první sezóna a první vajíčka od mého chovného tria pagekona lišejníkového. Celkem se mi těch vajíček podařilo od dubna od září nasbírat v pravidelných intervalech dvanáct. A minimálně dvě další jsem nalezl až příliš pozdě, sežraná od cvrčků. Tady si dovolím malé odbočení – překvapilo mě totiž, že samičky svou snůšku na rozdíl od jiných novokaledonských gekonů ani jednou nezahrabaly do substrátu. Pouze jednou byla částečně zahrabaná u kořenů scindapsu, ve všech ostatních případech jsem vajíčka nacházel ve středové růžici tchýnina jazyka. Nalezená vajíčka vždy putovala do vermikulitu a následně inkubátoru k ostatním snůškám.

Po pěti měsících od první snůšky obou samic (a v době kdy už byla mláďata našich ostatních novokaledonských gekonů dávno venku) se na 4 vajíčkách této první snůšky objevily drobné kapičky vody, které předznamenávaly, že je narození mláďat za rohem. Tyto drobné kapičky způsobují změknutí jinak silně kalcifikované skořápky a usnadňují tak mláděti proříznutí skořápky zevnitř vaječným zubem. Počítal jsem, že další den ráno budou mláďata venku. Nestalo se tak. Čekal jsem další a další den. Nic. Čtvrtý den jsem s hrůzou zpozoroval, že se stěna vajíček začala propadat směrem dovnitř. To už jsem na nic nečekal, vzal do ruky skalpel, chirurgické nůžky a pinzetu a vajíčka jedno po druhém otevřel. Všechna 4 mláďata byla mrtvá, patrně udušená. Na první mláďata od chahouaků jsme se opravdu moc těšil a zklamání bylo po tomto nezdaru o to větší. Zařekl jsem se, že budu další snůšky bedlivě sledovat a v případě podezření na podobný problém zakročím a vajíčka sám včas otevřu. A o měsíc později se tak skutečně i stalo.

 O čtyři týdny později se totiž opakoval naprosto stejný scénář. Tentokrát jsem jej však nenechal zajít až tak daleko, což znamená, že druhý den poté, co se objevily výše zmiňované kapičky, jsem to už psychicky nevydržel, ze šuplíku vytáhnul vercajk a pustil se do díla. Vlastně jsem ani nevěděl, co čekat. Ani co přesně dělat. Jenom jsem doufal. Doufal jsem, že neříznu nikam hluboko a že to všichni přežijeme. Špičkou skalpelu jsem udělal cca v jedné třetině výšky vajíčka do skořápky malou dírku, jen na tolik malou, abych do ní dokázal vsunout ostrou špičku nůžek. Tu jsem pak velice velmi opatrně sunul těsně pod skořápkou a tu jsem kolem dokola rozstřihnul. Vlastně odstřihnul.

Po odejmutí odstřihnuté „čepičky“ se objevila část těla mláděte. První pozitivní zjištění přišlo vzápětí. Pohnulo se! Nijak výrazně sice, ale přece jen se pohnulo. Dál stříhat jsem už ale nechtěl. Měl jsem obavy o jeho oči, nechtěl jsem mu ublížit. Povedlo se mi mládě jemně podebrat jedním koncem pinzety a velmi opatrně jsem jej vytáhnul na světlo boží.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *